Český
Jak odnaučit psa loudit
Jeden z nejčastějších zlozvyků našich psů je vynucování si naší potravy „louděním“. Pro psa je to naprosto přirozené, že chce to, co jíme my, a je jen na nás, abychom určili pravidla, kdy to dostane a kdy ne. Základem všeho je, jako u veškeré komunikace se psem, naše důslednost. Je to tak, že pokud má pes stanoveny jasné hranice, co smí a co ne, dokáže se snadno v našem světě orientovat, a hranice respektuje.
Jak tedy na to, aby náš pes neloudil? Stačí dodržet pár základních pravidel:
Stanovení hranic
Nejprve si musíme my sami určit, co náš pes při našem jídle smí a co ne. Každý z nás je jiný a má na svého psa jiné požadavky. Někomu nevadí, když s ním pes jí z jednoho talíře. Jiný mu od stolu nedá ani drobeček. Zjednodušeně. Měli bychom psovi zakázat věci, které jsou nám nepříjemné a obtěžují nás. Stanovení hranice záleží na nás.
Jedeme v tom všichni
Když máme jasno v tom, co psovi u stolu dovolíme, je nezbytné, aby tento postup dodržovala celá rodina. Je třeba se na tom dohodnout, že to, co má pes zakázáno od nás, nebude dělat ani náš partner, rodiče nebo děti. Když psovi něco projde u jednoho člena rodiny a u jiného ne, je to pro něj nejasná situace a bude se nám na dodržování pravidel trvat jen těžko. Přenesme se tedy do ideálního světa, kde námi stanovená pravidla ostatní členové rodiny dodržují. :-)
Důslednost je základ
Dalším základním pravidlem je, že to co je zakázáno jednou, je zakázáno vždy a naopak. Pes nikdy nemůže pochopit, že to co včera směl, dneska nesmí a zítra zase smět bude. Důslednost je prostě základ.
„Můžeš“
Pokud se rozhodneme, že pes za určitých podmínek naše jídlo jíst smí (může jednou ochutnat, může vylízat prázdný talíř apod.), musíme to vždy být my, kdo určí, kdy je ta chvíle, kdy pes dostane. Ideálně to spojme s nějakým komunikačním prvkem (povelem) - jako třeba „můžeš“, „na“ nebo jakýmkoliv jiným. Podotýkám, že snadnější je psa naučit, že naše jídlo je prostě tabu, ale pokud se rozhodneme, že může ochutnat, tak se to při dodržování jasných pravidel a naší důslednosti naučit také dá.
Tak, pravidla máme, chceme je prosadit, ale pes je zatím nechápe a více či méně otravuje a loudí. Máme několik možností, jak se zachovat. Můžeme mu dát jasný zákazový povel jako „ne“ nebo „fuj“ a pes brzy pochopí, že povel je spojený s tím, že otravuje u stolu. Další možností je poslat ho na místo a takto ho od stolu vykázat. Mně se osvědčilo naprosto nekonfliktní řešení. Prostě psa ignorovat. Nijak nereagovat na jeho signály, že by se rád na stolování podílel. Psa to většinou po určité době znechutí a loudit přestane. Pokud to bude standardní chování všech členů rodiny, velice rychle pochopí, že loudit nemá cenu a přestane s tím. Pokud otravuje příliš, doplníme nevšímání zákazovým povelem.
Na závěr pár chyb, které mohou naše úsilí mařit. Hlavní chybou je, že zlozvyk loudit naučíme už malé štěně, které přineseme domů. Ono je přece takové roztomilé. Štěně se učí rychle a pokud máme na odměnách postavenou výchovu a výcvik, nemůže nikdy pochopit, že chování u stolu je špatně (když ho přece také odměňujeme). Odnaučit potom většího psa loudit nás bude stát daleko víc úsilí a času. Takže základní zásada: Loudit nesmí ani malé štěně! Pokud by vás u stolu otravovalo příliš, zkuste převést jeho zájem na nějakou hračku nebo ho prostě na dobu jídla zavřete, pusťte ven nebo jinak oddělte od stolujících.
Dalším běžným problémem je, že návštěvy neznají, případně nerespektují naše pravidla v této věci. Máme několik možností. Ideální je vysvětlit návštěvě hned na začátku, jak to s lidským jídlem a psem máme a požádat jí, aby naše pravidla respektovala. V této věci většinou pomáhá, zvát si na návštěvu inteligentní a chápavé lidi. :-) Další variantou je, pokud víme, že první nebude fungovat, psa prostě na dobu návštěvy zavřít nebo jinak oddělit od stolujících. Poslední možnost je, pokud nefunguje ani jedna z předchozích dvou, prostě porušení kázně strpět s tím, že po odchodu návštěvy se vše vrátí k našim pravidlům a my holt přežijeme nějakou dobu smutných pohledů a jiných signálů našeho psa, který bude zkoušet, jestli by to náhodou nefungovalo i s námi. Nevýhodou zpravidla je, že pes se brzy naučí návštěvy otravovat, což určitě není příjemné, proto doporučuji věc vyřešit jedním z prvních dvou popsaných způsobů.
Přeji Vám dobrou chuť a příjemné stolování s Vaším psem. :-)
Autor: Ing. Jaroslav Kratochvíl